...............Textové hry

No, říkal že můžu dělat k obědu či k večeři nějaké tajné jídla, plus to můžu nějak tajně nebo srandovně pojmenovat, aby byla zábava.Ještě nevím kdy mám volno.(*vezmu si kousek ze své tvorby*)(-tak proto se mu to líbilo.po prvé a jak to zvládám.Měl bych na to napsat nějaký recept-)Co, říkala jsi smetanu? Jasně, smetana se hodí k čemukoliv

(* skočím jí do řeči*) Když jsem byla doma stkala jsem se s jednou kořenářkou a tá mi řekla že pro dobrou pleť je třeba být alespoň dvě hodiny denně úplně v klidu a nejlépe potichu... aby si pleť odpočala. Může se u toho číst nebo vyřívat nebo třeba hrát na klavír....

(* Blanka mi na to kupodivu skočila takže mám na dvě hodinky volno.... frčím tedy dolů do kuchyně pozdravit Lukáše... když otevřu otočí se na mě v mžiku asi deset kuchtíků*) ehmmm ahoj... nenechte se rušit ... hmmm vám to tady voní (* lukáš na mě kývne... cestou k němu si namočím prst do mýsi s krémem a labužnicky si pochutnávám*) Ahoj Luky tak co? co říkal? hmm co je to? Hele to je záměrné že to vypadá jako koňský ohon... chy chy ta pažitka tam vypadá srandovně... (* to už se po mě Luk nasupěně ožene... takže raděj zmlknu a kousek si uďobnu*) No, ale je to dobrý... hmmm smetana viď? a taky tymián koukám... (* sednu si na pultík a chvíli koukám kolem*) tak povídej co říkal? a kdy máš volno?

(* přemůžu smích protože jídlo vypadá jako ďábelská pomsta... no třeba to bude dobrý.... ukousnu si kus čehosi...hmm*) Ty kuchtíku... sůl (* kývnu na jednoho z dalších kuchtíků ten mi hned donese sůl....*) Hmmmm je to zvláštní to je nějaký experiment? víš co na normální jídlo to není, ale pokud budeš na každý oběd a někdy večeři dělat nějaký experiment... beru tě můžeš to i nějak vtipně pojmenovat aby se hosté trochu zasmáli. (* houknu na kuchtíky*) vy budte dál vařit to co doteď, ale ty Lukáši vždy udělej něco .... no prostě něco. No a já teď musím odjed, ale to vás nemusí zajímat že? (* otočím se na podpadku a už se zajímám o rodiné dědictví a jiné složitosti*)

Todle.(*položím jídlo na stůl a radši nic neříkám*)(-Co si vůbec myslí?!Snad pochopí že je to prvně co vařím-)

(* rozrazím dveře kuchyně.*) Pravidlo číslo jedna... nikdy mě nenech chodit do kuchyně... nemám to tu rád z výparů se mi dělá špatně. Čekal jsem tě v jídelně! No dobrá snad si to budeš pro příště pamatovat.. tak? cos mi uvařil? (* nedůvěřivě si sednu k usmolenému malému stolku a raději na něj ani nepokládám ruce *)

(*sedím opřený o zeď a popíjím čaj a koukám na hodiny*)Už jsou to dvě hodiny.Kde může bejt?Pokud nepříjde do 10 minut tak mu to vychladne(opět se napiju*)

(* Uklízím v komnátách Blanky... přesně jako hodinky z úderem páte do dveřích vpadne Blanka... a je vše při starém... blanka spustí ten svůj vodopád slov a až do večera nezmlkne*)

Blanka: Terezo jsi tu? á tady jsi. na zámku to bylo báječné mělas vodět všechny ty dvorní dámy. A ples ten byl báječný. Dokonce se mi dvoříl sámotný Henry Perci ale na krále nemá to je fešák to ti povím závidím těm jeho milenkám co bych za tu poctu dala jenže ne... on jeho nejnovější oběv je Mery Bolejnová. Co povídáš? ne nejsem unavená a nepřerušuj!..... jo a v něděli jsme byli na.......

(*vejdu do kuchyně a koukám kolem*)No teda.To budou fofry(*vzpomenu si na svůj úkol a po chvilce romýšlení začnu kuchtit*)

No dobrá umýšli dobře vařit beru tě... ale musíš mi to ukázat... (* zazvoním na zvonek blízko mě ... do pokoje vejde starší sluha*) Gabrieli odveď tady Lukáše do kuchyně... Zkus mi za hodinu uvařit něco dobrého.... podaříli se ti to .... beru tě...

Tereza: (* chci ještě něco říct Lukášovi ale ten už kráčí za Gabrielem*) a ahoj.... já kdyžtak večer příjdu na.... (* pozdě... dveře se už zavřou*)
Nik: Však on to chvíli vydrží koneckonců.... práce na zámku není nejjednodušší... však to ty víš dobře ne?
Ter: Děkuji pane... smím odejít?
Nik: nejsem žádný pán. ale hrabě Nikolas a ne ještě neodcházej... na zámku skoro nikdo není... budeš mi dělat společnost...
Ter: d doře hrabě Nikolasi... mohu být tak smělá ... totiž.... ehmm mám vám nalít víno (* příkaz dělat společnost mě trochu zaskočil a tak nejsem zcela ve své kůži... neopatrně naleju víno do poháru.. jenže když to udělám.. hrabě naleje víno i do druhého poháru.
Nik: pij! A posaď se... řekni mi popravdě... baví tě sloužit Blance?
Tery: (- hrabe je vážně tak divný jak o něm říkají-)(* pomyslím si*) No totiž... je to řekněme náročnější .... blanka... ehmmm totiž vaše sestřenka Lady Done... je...
Nik: (* rozřechtám se a napiju se vína*) jsi vážně číslo Terezo na tvé zdraví... chtěla jsi říct že blanka je rozmazlenější než sama princezna Klaudie cha cha. za tohle tě můžu dát do šatlavi víš to vůbec...? Proč jsem tě nechal sloužit jí? společnost můžeš přeci dělat i mě aspoň se čas od času zasměju. Tobě to víno nechutná? píj!
Tery: promiňte hrabě nejsem zvyklá pít se šlechtou a také bych už měla lady jít nachystat pokoj.
Nik: no... jsi vážně drzá to ti povím... ale budiž jdi tedy už... prodnešek tě již nebudu trápit... ale někdy si to zopakujem....
tery: (* ve vší počestnosti.... vezmu roha*)

Na koně jsem levej.

(* Právě se prohrabuji tajnými spisi když do síli s lehkým zaklepáním vejde ta plachá služebná*) Hmmm ale ale není to roztomilá služtička mé sesřenky?
Tery: Dobré odpoledne hrabě odpusťte mi mé obtěžování, ale...
Nik: Hmmm né neobtěžuješ, ale Blanka přijede se západem slunce ... ještě máš volno.
Tery: Ano to jistě, ale přišla jsem požádat o nějaké místo tady pro mého přítele... Lukáše.
Nik: (* zadívám se na Terezininého společníka...*) hmmm ach ano... " très bien " A copak umíš? ... Hodil by se nám podkoní... zrovna včera ten první utekl i s jednou cenou klisnou... bude vyset jestli ho najdem... Umíš zacházet s koňmi? Nebo výpomoc v kuchyni? Tam je také místo...

Dobráá... Takže? jedem? jedem! (* ujistím sama sebe... popadnu svůj raneček... obejmu tátu a už si to mašírujem k Tině... Nasednem na ni a fičíme k zamku... asi za hodinku přijedeme k zámku... nechám Tinu ustájit a vedu Lukáše... Do sálu... v duchu předpokládám, že tam Bude Blanka Nebo Někdo jiný z Donů abych je mohla požádat o místo pro Lukáše... ale že tam bude Hrabě Nikolas Kavkarey mě vážně nenapadlo...*)

Já mám zbaleno vždycky

Luky!!!! (* už usmířeně na něj zavolám... ten vyběhne z umývárky*) Máš sbaleno?... mohli bychom jet co myslíš? (* jakoby se předtím nic nestalo se ušklíbnu*)

(*sroluju si rukávy a nevím co dělat teď*)

(* zavážu si šněrovačku ( nechci na své zohavení už ani podívat) a začnu si balit na zámek *) jedny šaty na víc... šátek... no to je asi všechno... (* za mnou se otevřou dveře...*)

Matěj: Tery? jsi tu uf... co ruka... na tady máš heřmánkový sirup ... pomáhá už si balíš? hmmm .(* vytáhnu z kapsi slíbený přívěšek co jsem jí měl ze železa vyrobyt nemá konkrétní tvar... je to takové malé umělecké dílo z tmavšího a světlejšího kovu na kůži... ze zadu jsou vyryté iniciály a terčino jméno*) Včera večer jsem ti udělal ten přívěšek jak jsi chtěla... aby ti na zámku přinesl štěstí... *)

Tereza: Jéé Tati děkuju (* dojatě taťku líbnu na tvář a pověsím si přívěšek kolem krku*) je moc pěkný...

(*V momentě se otevřou dveře vejde do nich máma... hned sklopí oči jde si pro košík a zase tiše odejde... ani jeden se nad tím nepozastavujem*)

No nic.Já se jdu trochu opláchnout.(*jdu k potoku a smyju si popel z tváří ale taky si schladím spálenou čáru na předloktí*)Vypadám jako po bitce.

(* sedím v kuchyni na lavici a ač se snažím nebrečet párkrát mi slza ukápne*) sakra řvu jak malá holka kvůli ubohé popálenine... (*rozvážu si mokrý šátek a zamračeně kouknu na rudý puchýřovytý tvar podkovy... za chvíli mě však ruka začne pálit zas a tak si šátek hned zase přiložím...*) hmmm co si mám na to dát? už jsem se od té příšerné nehodě z dětství až do teď nepopálila a vůbec si nepamatuju co mi na to tenkrát táta dal... (* při vzpomínce nehody z dětství mnou projde divný pocit... protože v místnosti nikdo není rozvážu si vepředu šněrovačku a zadumaně se zakoukám na jizvu na břiše... tenkrát to bylo horší byla jsem zašprajclá mezi stěnou a stojanem na kovářské nářadí... vůbec si nepamatuju jak jsem se do této polohy dostala ale ty rozžhavené kleště dost pálili... (* přejedu prsty po jizvě do tvaru srdce*) do dnes nechápu jak jsem sebou mohla tak škubat, že jsem si tak nechtěne vytvořila zrovna tenhle tvar... prej kdyby mě taťka včas neodklínil měla bych nejspíš podobné znaky po celém bříše... mě však nakonec zůstal jen tenhle jediný... a rzovna nad pupíkem (* anichž bych se zatím znovu zašněrovala přemýšlím jestli budu mít stejně jako srdce nadosmrti nadlani podkovu...*) achjo no co... jsem hol dcera kováře... snad mi ta podkova přinese štěstí... (* nad významem srdce raději nepřemýšlím*)

(* smířeným pohledem se zadívám na dveře, které za sebou právě Tereza tak nešetrně zavřela a pak jako by se vůbec nic nestalo z úsměvěm spustím*) Z toho si nic nedělej to je úplně normální... tedA tím nemyslím jen to, že Terka je nemehlo. Celej den se o tebe strachovala víš? furt vyhlížela z okna a byla nervózní... bála se co s tebou je... no a teď si to hold nechce příznat ona je... no prostě jiná... (* úpak mi přece jen začne být dcerky líto*) no, ale měl bych jí na tu ruku dát nějaký heřmánkový sirup... koneckonců zozžhavené železo... jo to hold není nic příjemného...

A kde jsi vlastně byl? stalo se něco?

(*stojím vyšokovaně jako socha a totálně vykulený*)(-Ta má více nadávek ve slovníku než můj otec-)Hele Terka promiň!