...............Textové hry

(* s povzdechem za nimi zavřu dveře a smutně se usměju na Lukáše *) Tak jsi to viděl hochu... nejsme jen veseláí rodinka... naše maminka nám to nějak kazí. (* usměju se když vydím Lukášův vyděšený pohled*) neboj nic jí neudělá... bude jen buzerovat... ale přece jí nebudu odpírat její dceru ne? (* povzdechu a posadím se*)

Víš... kdysi to byla úžasná ženská... samý úsměv pořád zpívala a mezi námy... byla vážně kus... útlí pas ale kulatá tam kde to má být... (* mrknu na Lukáše*) bože jak já ji miloval... Jenže po smrti druhého dítěte se změnila... a po dalších dvou umrtí se dočista zbláznila.... zbyla nám jen Tereza... a Magda si asi usmyslela že ji chce mít přesně takovou jak chce ona... slušnou, pracovitou, která vždy poslechne a chová se jako dáma... ale na to Terka není.... Řeknu ti v životě by mě nenapadlo, že se ta usměvavá kráska kterou jsem tak miloval změní v takovou fůrii... Ale věř nebo ne pořád jí mám rád... ty vzpomínky mi nikdo nevezme. Jak sis všiml Terezce se snažím vynahradit to co u matky nemá.... chci být spíše její kamarád než otec.....

Jo vždy to není jednoduché... a proto jsou tu ty chvíle radosti... které si musíme užít ne? (* z mé tajné skrýše vytáhnu víno... naleju do dvou poházků a nabýdnu hostovi...*) tak na ty pěkné chvíle

(* vejdu do kovárny... manžel drží naši dceru a na lavici sedí nkdo cizí.... nějaký kluk... cože? kluk? aháááá.... nahodím úsměv roztomilé maminky...*) no né ty už jsi doma (* obejmu dceru a manželovi vlepím pusu *) musíš mi všechno vyprávět jak je na zámku? a co panstvo? co se tam nosí? a kolik si vyděláš? (* významě se kouknu na hosta...*) a kdopak je tohle? nápadník? někdo ze zámku? podkoní?

Tereza: to je Lukáš... rybář... kamarád... zachránil mě a mou paní... jo je to tam dobrý, ale nechce si mi o tom teď povídat.

Magda: (* zklamaně skrčím nos *) tak to teda ne... po týdnu se vrátíš a ani mi nic nepovíš? všechny tetky už čekají jak nám budeš vyprávět a ty tu děláš bůhví co za nesmysli se svým otcem. (* vezmu ji za ruku a táhnu směrem ke dveřím*) jen pojď slíbila jsem paní Roháčkové že až se vrátíš... zajdem za ní na čaj...

Tereza: né mami né... já.. já.. musím upéct koláč... né teda vlastně musím vyprovodit Lukáše... nech mě .. nic nepovím abys věděla... nezacházej se mnou jako s frackem.

Magda: fracka z tebe dělá otec... chovej se jako dáma.

Tereza: auu... no jo vždyď už du sama... PUST MĚ! (* naposledy se zoufale podívám na Lukyho a tátu ... a pak výjdu ven a následuju tu sůvu s myšlenkou, že při první příležitosti zdrhnu*)

(* oba se na něj udiveně podíváme*)

Matěj: No... to sice ano... na nic si nehrajem nic nepřetvařujem takhle se chováme pořád... jsme k sobě upřímní a zároveň nejlepší kamarádí viď Terko?

Tereza: (* pořád jsem v šoku*) hmmm co je na tom divnéé? takhle se hadnrkujem celej život. (* přemýšlím .... to že se chováme jak děti je oblíbená vět matky*) Mě by to chybělo bez táty by byla nuda viď že jo ty mezuláne?

Matěj: jo tak mezuláne... (* přickočím k Terce a začnu ji lechtat*) No to víš bez tebe taky ty žabko jedna

Tereza: (* pištím a pištím a zároveň se směju...*)

Matěj: přestanu ji lechtat protože skrze výlohu spatřím svou ženu.... vážně řeknu...*) tak dcerko zábava končí maminka je tu*)

Tereza: (* také spozoruju matku jak rázným krokem kráčí do kovárny*) nééé.. tati řekni že tu nejsem já se schovám

Matěj: a tak to teda ne (* dřív než vezme dcera roha.. chytnu ji za zápěstí a čekám až Magda vejde...*) to tak ještě aby ses schovávala před scou matkou... to snad vydržíš ne?

Tereza: smířeně čekám svůj ortel

(*rukou si opírám hlavu a směju se*)Ježišmarja!Vy dva se tu chováte jako malé děti!(*zalší záchvat smíchu*)

(* procházím se kovárnou a ve vytrýnce sleduju taťkovy nové výrobky... hezké zvonečky...malé podkovičky dětské šavličky, ale i krásné meče... hned si také jeden vezmu a párkrát jím ve vzduchu švihnu... *) Taťi slíbyl jsi mi ten přívěšek

Matěj: (* odvrátím se od přerušené debaty k ceři*) Tery vždyď jsem kovář a né zlatník. zajdi si k panu Gronovi jistě tam bude mít pro tebe hezký šperk.

Já: Jenže já nechci žádný z drahého kovu, ale od tebe i kdyby to měl být jen nějaký plíšek na šňůrce... mám raděj takové ty... hmmm no domácí věci.

Matěj: (* potěšen dceřinou nákloností odpovím*) a to víš že ti něco ukovím a né jen tak ledajaký... počkej ještě ti ho budou paničky na zámku závidět. (* dál si povídám s Lukášem*)

No tak Terezo! jakýpak ušpiněný... kovařina byla vždy čistá a poctiva práce... cožpak jsem nějaký hrabátko abych se styděl utrhnout si kus bábovky? No jen si na tom zámku moc nezvykej nebo dostaneš hůlku a půjdeš dělat husopasku! (* otočím se na hosta*) no jen řekni... taková husopaska by jí slušela daleko víc... (* nechám dceru ať se durdí a věnuju se hostovi*) No a cožpak že už tě to nebaví? a tak co by tě bavilo? ono hled si dnes práci není tak snadné.... za pár měďáků možná, ale aby ses tím pořádně uživil...

Co je nebezpečný? aha takže si rozumíte bezva... (* plácnu taťku přez ruku*) TATI! máš tady nůž nerýpej do tý bábovky (* načež vypísknu protože mě taťka plácne přez zadek*)
Matěj: sotva příjdeš a už rozumuješ sama tvrdíš že nechceš být jako tvoje matka...
Já: máš pravdu ale i tak do toho rápěš těma svýma ušpiněnýma rukama....

(*když uslyším Baví tě to? tak se ušklíbnu*)Ani už ne.Taky je to trochu nebezpečný

(* prozpěvuji si a s košíkem s jídlem se vrátím do kovárny...*) tak už to nesu dáte si bábovku? (* ušklíbnu se*) odemě by sice byla lepší, ale ta mámina taky ujde (* mrknu na taťku *)

No u všech anglických kovářů tak takhle to bylo... No já ti něco povím ono já su samozdřejmě rád že si Terka našla nějakou práci, ale představoval jsem si to trochu jinak... ono dělat pánům sluštičku je pro tak mladou holku nebezpečný. Její matka je z toho nadšená a vykládá o tom kde se dá, ale já mám o ni strach... snad si na ni zle nepomyslí nějakej panskej lump. Je to naše jediné dítě...

Ale trochu optimismu taky ne? Takže ty jsi rybář. No to je mi ale hezký řemeslo... a baví tě to?

No, ona se netopila.Topila se ta...Kruci jak se to jmenovala...Blanka.Tereza byla její služebná.Znáte to, ne?Spadnout do rybníka v těžkých šatech je sebevražda

No u staré kovadliny... tak Naše Terka potřebovala zachránit? Tak to se nestalo od dob když jí bylo 10. Nasedla na divokého koně a nemohla zastavit... Joo to už je dávno... Zachránil u rybníku říkáš? ona se topila? No tomu se mi nechce věřit že by terka byla taková nešika? A to jsem myslel že jsem ji něčemu naučil.

Jsem Lukáš z Rybářské Vesnice Alderanu.Z Terezou se známe když jsem ji zachránil u Rybníku poblíž Alderanu

Tak povídej synku. Kdopak ty jsi? Jsi tady z Trowu a čímpak se živíš? A odkad se z Terezkou znáte? Teda promiň já jsem samá otázka.. notak se posaď Terka něco donese... Vyznáš se trochu v kovařině? Ále šmankote už zase s vyptávám!

No já bych si i dala co Luky? dojdu pro tu bábovku (* zaběhnu do kuchyně do košíku vezmu bábovku a taky kyselé okurky, a dalčí půlku chleba a sůl*)

Tak fajn jdeme Tina už domů určitě došla sama... je to hrozně šokovnej kůň (* dojdeme před naši kovárnu a vejdeme dovnitř... taťka zrovna svačí chleba z tvarohem a dopřává si po práci odpočinek sotva vejdeme rozzáří se mu oči*) ááále moje holčička mě přišla navštívit a kohopak to vede? no né ahoj já jsem Matěj... táta téhle uličnice. Nedáte si se mnou sváču? V kuchini máme i bábovky co mamina pekla včera. Co nemáte hlad?

Jasně

To je dobrá rada.... tak děkuju... (* Zamyslím se*) Chceš jít k nám? K nám do kovárný? Taťla bude rád když ho navštívíme... a mamina snad nebude doma

Díky za radu.Schválně(*začnu dělat rychlé přemety vzad za sebou až jich udělám tak 15*)Opravdu díky, Terinko.Ty si zase zkus u něčeho připomínat '' je to tak, jako by mě sledoval někdo nejdůležitější '' a ono ti to pomůže.Na tomhle jsem dělal základy

DFěkuju (* zčervenám*) ale u nás to nikdo neuznává... mamina tvrdí že se nechovám jako každé městské děvče. A nedokáže se smířit s tím, že už nejsem dávno zasnoubená... a taťka sice tioghle neřeší, ale často říká, že bych se měla věnovat něčemu co mě uživý. A tak proto jsem začala pracovat jako služebná...

Tobě to jde ale bezva. Sledovala jsem ty salta při pátém ses málo prohnul je to asi tím že už se ti motá hlava a nedokážeš se v té rychlosti soustředit na svůj bohyb. Zkuz si u toho vduchu říjkat... nebe, zem,nebe,zem .... ať se rychle zorientuješ.