...............Textové hry

(* švihnu sebou do sena a s plnou pusou chleba a slaniny naznačím Lukášovi ať si taky něco vezme*)

Tady v tom senu se spí senzačně... podívej už tu mám udělaný velký dolík a támhle nahoru na trám dáme svíci... ale už mi dohořela skočím pro novou a taky pro taťkovu lampu... a vezmu něco na večeři... hmmm ještě něco? ne to asi bude stačit... tak.... hned jsem zpět

(* tiše vztoupím do kovárny... taťka si v koutě čte*)

T: fujtajbl to jsem se tě lekla... proč nejsi doma
M: copak můžu? tvoje matka tam brečí a vyhnala mě.
Hergot Terezo... muselas utíkat? co jste si vy dvě zase udělali... už jsem myslel že jsi rozumná... proč ji furt dráždíš...
T: no totiž....
M: a víš co nechci to slyšet jste jedna horší než druhá a mě to akorát přitěžujete... (* prásknu rukou do stolu... pak se trochu uklidním zaklapnu knížku a jakoby se nic nestalo řeknu*) předpokládám že budeš spát v seníku a chceš lampu a jídlo... Lukáš bude s tebou?
T: e ehmm ano... a je se mnou...
M: dojdu ti pro to (* odejdu do světnice... do košíku naberu jídlo a mléko všimnu si že Magda usnula na lavici s mokrým kapesníkem v ruce a nějakou knížkou vedle sebe... jdu zpět do kovárny... seberu lampu a dám vše dceři... *)a upaluj
T: děkuju taťi ... (* postávám protože táta se furt mračí ... pak položím košík a prudce ho obejmu *) mám tě ráda tati
M: no já tebe taky Tery... ale nezlob mě... dnes jsem měl chuť ti dát přez zadek. (* mrknu na dceru*)
T: (* vlepím mu jednu mlaskavou *) promiň budu se krotit ... dobrou (* za chvíli jsem tem tam ... v seníku lukáš přerovnává seno*)

Do večera už zábava nebyla moc pestrá... spíše o povídání si... procházení... a prohlídka zbytkuá města... Nyní už je tma a Tereza Lukášovi ukazuje seník kde už tolikrát přespala...

Absolutně nic

aha... promiň už máš asi vody plný zuby... No napadá tě tedy něco jiného?

Ani ne

(*zazubím se*) tak fajn pozítří pojedeš se mnou... a teď... do setmění času dost... hmm nemáš chuť se trochu ovlažit? Tedy líp řečeno... jít si zaplavat k vodopádům?

No, jednou za námi přijel nějakej clápek, podle přízvuku jsem ho neposznal, a říkal, že bych mohl pracovat v kuchyni.Na znalosti ryb.ten nápad na přespání mi nevadí.Někdy jsem spal i pod širákem

(* usměju se a zahodím kapesník*) A víš co je mi to jedno... vydržela jsem to 9 let ... vydžím vše... Jedno ti ale řeknu... svoje děti budu milovat a né je ponižovat. (* zamyslím se*) Hmmm pozítří musím jít znovu na zámek... myslíš že by tě tam taky zaměstnali? co umíš? co třeba v kuchyni? Tedy jestli chceš... (* začnu chodit v kruhu a nahlas dumám*) a dnes můžeš spát u nás... stejně nemáš kam jít... (* nastavím si podmínku*) Ale budem spát v seníku... s matinkou jednu střechu sdílet nebudem!... Neboj je tam teplo a měkko... spala jsem tam už kolikrát. (* zastavím se a zkoumavě se na něj zahledím *) ehmmm teda ... promiň jsem neomalená ... plánuju a přitom ani nevím... jestli nemáš jiné plány... nebo se ti u nás třeba nelíbí... nebo sis všim že jsem divná a nechceš se přátelit. nebooo... (* plácnu se přez pusu *) už ani slovo.. ted mluv ty... (* zazubím se*)

Neboj.Někdy to příjde

Tak to bych taky ráda zapomínala...

Jen klid.Neřeš to.Jak znám sebe, tak na to po nějaké době zapomenu(*nahodím usměv*)

(* uvidím Lukáše.... otřu si mokré oči a nadhodím falešný úsměv*) promiň já.... jen jsem si sem... musela odběhnout... (* povzdechnu nevím jak se mám chovat... viděl to... viděl moji mámu a poznal jak je to v naší rodině*) hmmm ehmm promiň... pokazila jsem náš den...

(*po dlouhé době najdu Terku ve své tělocvičně*)(-tak jsem tě konečně našel.Holka, jsi chudák-)

(* sedím na měchu v mé přírodní tělocvočně a koukám do blba*)

(*koutkem oka zahlédnu Terezu jak utíká pryč*)Omluvíš mě Matěji?(*položím sklenku a běžím za Terezou.Jasně, že si cestu zkracuji*)Teri!Teri!!Jáu!Pitomej Kámen!Teri!(-už mě nebaví takhle hledat.Takhle to dál nepůjde-)

Terka: krucinál.. kde se tady otvírá (* skříííp... branka se otevře a já vyběhnu na ulici...
Mag: ehmm ehmm
Terka: (* vylekaně se otočím*) mami? co tu?
Mag: mohlo mě napadnou, že z jednoho čaje se ti nechce na záchod... proč mi tohle děláš? co si o tobě Roháčková pomyslí? to mnou vážně tak pohrdáš?
Terka: né víc než ty mnou .... (* vzápětí vykřiknu a chytnu si hořící tvář - matka mi vlepila facku jak stodolu*)
Magda: snad se nachvíli vzpamatuješ.
Tereza: sem zvědavá co ti na to řekne taťka? zapomělas? protože já ne.... jizvu mám dodnes!
Magda: no klidně mu to řekni dostaneš ještě jednu....
Tereza: (* nasupěně siknu *) mě tím neublížíš... já už si od tebe zažila svoje, ale tátovi ublížíš... ten mě má narozdíl od tebe rád víš... (* přemýšlím jestli mám pokračovatt - ale co zaslouží si to*) Možná i víc než měl kdy tebe... No co... mě třeba nezačne šplouchat na maják ........... wwwjáááuuu
Mag: co si to dovoluješ ty kozo nepovedená (* chytnu ji za vlasy a bez lítosti táhnu k sobě*) Tvůj otec mě miloval... Ty si ani nedovedeš představit co to je... vidět své dítě mrtvé... dítě do kterého vkládáš veškerou naději... když neseš jeho mrtvolku (* povolím stisk a začnu hlasitě brečet *)

Tereza: (* tečou mi slzy... ani nevím jestli bolestí nebo žalem když mě matka pustí sesunu se k zemi a držím se za hlavu *) Den před tím než Michael zemřel jsi mi před spaním zpívala (* slzy tečou proudem *) bylo mi šest... bylo to naposledy kdy jsi mě pohladila po hlavě. (* odmlčím se a vzlikám do dlaní *). dva roky jsem se každým dnem před spaním modlila... aby jsi zase byla šťastná... chtěla jsem lásku a přesto jsem o ni neprosila.... místo toho jsem se modlila za tebe... ještě donedávna jsem víc než cokoliv chtěla aby jsi na mě byla pyšná... aby jsi ve mě našla to co jsi v mých bratrech ztratila... Nikdy jsem tě nepřestala mít ráda... A nikdy nepřestanu... protože vzpomínka na to poslední pohlazení je příliš silná... Ale dceru jsi už ztratila ... Já jsem sice přežila, ale né pro tebe ...pro tebe zůstanu vždy mrtvá... teď už to vím. sbohem... maminko (* otočím se a bezlavě utíkám pryč... zaslechnu jen její vzdálený výkřik mého jména... *)

Magdalena: neee Terezkoooo!!!

Roháčková: a máš tam svůj pokojík?
já: ano...
R:A Blanka:
Já: hmmm
R: co hmm?
J: no hmmm ta má komnatu... dvě
R: ale na to se neptám jaká je?
J: normální
R: a co hrabě?
J: není tam hrabě
R: tak kníže?
J: hmmm

Magda: narovnej se a odpovídej větama... a proboha nesrkej ten čaj.
J: (* kysele se ušklíbnu*) To se ti asi jenom něco zdá maminko (* ironický tón*)
paní roháčková.... dovolte mi si odskočit... vypila jsem příliš mnoho čaje
R: ale jistě Terezko přez dvůr a doprava
J: děkuji (* v blesku odejdu*)
R: ty máš tak šikovnou dceru... když si představím ty moje dva raubíře
Magda: je nevichovaná... Matěj ji rozmazluje... takhle to nikam nedotáhne.... kdyby jsme měli syna ... bude kovář, ale Tereza ztěží udrží kladivo... Nevím jestli ji nikdo nechce nebo jestli je tak blbá, ale vdávat se taky nechce... tak co s ní?
Roh: ale Magdičko... však není tak zle.... je z ní roztomila sluštička... krom toho se slušným platem...
Mag: hmmm mohla by si narazit nějakýho šlechtice.... vždyď není ošklivá ne?
Roh: blízníš? je roztomilá...

Máš naprostoi pravdu hochu,.... ale vysvětli to ženě, které zemřeli tři malé děti... po sobě. Magdalena je moje žena a Tereza moje dcera... tohlé má kovárna a můj dům.... víc neřeším... beru to tak jak to je... však ono to nějak dopadne... A navíc... myslím si že až se někdy snad terka vdá... Magda trochu změní své jednání... a kdo ví třeba když bude chovat malé vnouče... vrátí se k ní zpět její laskavá povaha....

Mezotím si terka bude muset tohle ještě vytrpět... však ono jí to neuškodí.... přece jen ... není svatoušek že?

Právda Matěji.Vždyť dělá, jako kdyby Terka zkazila snad celý svět.Musí si už hold uvědomit, že Tereza už dospívá a nemůže ji říkat co má a nemá dělat.Prostě s ní zachází jako s dvanáctiletou holkou