...............Textové hry

(* najednou ji uvidím... tu kobilu co jí dnes otec dělal podkovy...a na ní ten podivný muž... blíží ce po cestí blíž a blíž ke mě... v rychlosti blesku dospěju k rozhodnutí... ke kterému mě donutilo i zklamání z matky... vlítnu na cestu před cizince*)
Cizinec: "Halte Belle" (* Cizinec se na mě podivně podívá na chvíli mám pocit, že mi chce vynadat ale on jen řekne*) Rozmyslela sis to?
Já: ano... (* Dále už není co povídat cizinec mě vytáhne do sedla... nevím kdy se vrátím možná za týden... ale tady jsem teď zbytečná... cizinec mě odveze do zámku... a tam budu pravděpodobně čelit osudu služky nějaké Paní... alespoň tak mi to cizinec odpoledne naznačil... kdo ví*)

(*dělám to co umím nejvíce- rybaření*)No, jestli to zase bude bělice tak to bude stát za nic(*začne mi cukat provázek*)(-berou!-)(*táhnu jak nejvíc můžu a uvidím ocas sumce*)Sumec!Toho nesmím stratit!(*táhnu víc a dokonce i za provázek.Nejde to a tak porvaz přivážku k lodi a skočím do vody.Po chvilce mám sumce naloženého na lodi a jedu do Alderanu*)To bude táta koukat

Máma: Maťej Honzu zaučuje?¨
Já: ehmm né jen mu tak ukazuje jak se zachází z ohněm a kovadlinou..
Máma: ale to přeci je zaučování...
Já: Honzovi rodiče to neplatí... vždyď víš nemůžou... a Honza v tomhle věku stejně ani neudrží kladivo...
Máma: A on se o kovařinu zajímá?
Já: ano... chtěl by být kovář, ale nemají to učení z čeho zaplatit...
Máma: aha... a to je problém? My přeci nechceme peníze, ale někoho kdo bude kovářem po tvém otci. Po smrti tvého bratra už mít asi potomka nebudem a ty zatím na vdavky nikoho nemáš. Tak proč by jsme nesplnili sen malého kluka?
Já: hmmm jo proč ne. (* usměju se... a při chvilkové nepozornosti se při krájení říznu do prstu *) auu...
Mamka: bože ty jsi nešika... dej mi to a jdi si to umýt. Já vážně nevím po kom ty seš. Ve tvém věku já si už brala tvého otce a mohla žít jak normální žena... Zatím co ty jen kždý týden koukáš na kočovné herce.
Já: nekoukám na herce ale na představení.
Mamka: a co z toho? Když se nechceš vdát tak si najdi alespoň nějakou práci.
Já: ale vždyď s tebou pracuju na poli...
Mamka: ale prosímtě jedny ruky tam můžu postrádat krom toho ti to na poli nejde. Najdi si něco za co si vyděláš. Kdyby jsi byla kluk budeš kovář. Kdybys nebyla nešika jsi hospodyňka jenže jak se tak koukám nejsi ani jedno! Tak si už něco najdi!

(* naštvaně prásknu dveřmi a utíkám přes zahradu a pole k potoku... přebrodím po ostrých kamenech potok a běžím přes les.*)(- proč mě nemá ráda? Kdysi mě ráda měla. bylo to tehdy. když jí jako miminko zemřel můj nikdy nepoznaný bratr... pak měli dalšího chlapečka "kováře" ten ve dvou letech spadl do potoka a umřel... a pak měli mě... v tu dobu mě měla ráda... byla jsem pro oba vším... pak matka zase otěhotněla bratříček se narodil mrtvý... bylo mi 12.... od té doby se ke mě chová chladně... JSEM JEN "DCERA" DCERA KTERÁ NEMŮŽE POKRAČOVAT V ŘEMESLE ve dvanácti jsem se zamilovala do divadla a do herců... obdivuju ty lidi. Pochopení pro mne má jen otec... ten mne miluje i nadále.-) Bežím dál lesem až přeběhnu k cestě*)

(* Najdnou mě ze spánku někdo vyruší... probudím se a nademnou stojí máma*)
Máma Magdalena: Terezko ty jsi tak unavená? Proč nejdeš spát domů?
Já: ahoj maminko... ne já ani nevím prostě jsem usla... Táta ukazuje Honzovi jak kovařit.
Máma: ooo a upekla jsi ty koláče?
Já: Jistě...
Mamka: tak pojď domů donesla jsem z pole něco zeleniny očistíme ji...
Já: vydám se do světničky za mámou

(*odpočívám na lodi když tu mě cosi vyruší.Jen nějakej kamínek co dopadne do vody.Nevnímám to a odpočívám dál*)

(* po chvíli na lavičce nechtěně usnu *)

Lukáš:(*vesluju v člunu když najednou přiletí šíp a zarazí se do strýce*)Kruci!Strejdo!(*běžím ke strýci a zjišťuju co se mu stalo*)Rychle(*pokusím se zahránit vše co se dá a vyskočím z člunu šipkou do vody protože do člunu střílí více šípů.Poté doplavu do Alderanu*)

MIMO HRU: Marťo nechceš psát i do jiných témat? teda pokud na to máš čas.

Táta: Z toho si nic nedělej Terezko takovéhle tu potkávám 5x denně. (* Táta mě obejme*) A jak ses měla holčičko a co herci... bylo představení zajímavé? A kohopak to tu máme. Ahoj Honzo přišel jsis vyrobyt podkovičku? (* Taťka se dobrácky usměje a vezme zi kladivo z kovadlinky*)
Honza: a to můžu? teda já myslel, že si vezmu vaši dceru za ženu a pak budu moct být kovář víte..
Taťka: (* chvíli se na Honzu dívá a pak se začne smát*) Tak ty by sis chtěl vzít Terezku? no to se na to podívejme... jsi vážně dobrej... víš co tak než ti bude alespoň 14 ukážu ti jak pracovat s ohněm hmmm?
(*Honza se rozzáří a dále už taťka dává Honzovi pokyny. Já vyjdu z kovárny a posadím se tam na lavičku a koukám na městský ruch... začne zvonit zvon kostelu.*)

(* Když se Honza nacpe jdeme k tátovi do kovárny... taťka tam má zrovna nějakého zákazníka... tak si sednem vedle ohně a čekáme*)
Táta: Tak pane Klér vaše kobylka bude mít ty nejkrásnější podkovičky.
(* Prohlížím si zákazníka- je to nějaký nažehlený pán venku z okna spatřím jeho krásnou havraní kobylu ... údivem řeknu*) Pááni... (* pán se na mě podívá a asi na 6 vteřin mi nepříjemě hledí do očí*) Totiž chtěla jsem říct, že máte překrásného koně.
Zákazník: Z Turecka jinde lepší nenajdete (* Konečně odemě odtrhne pronikavý pohled a věnuje se zase tátovi... Úlevně Honzovi pošeptám*) Tak to byly ty nejďábělštější oči na světě... myslela jsem že my na tvář vypálí znamení ďábla (* s Honzou se začnem potichu pohihňávat*)
(* Když neznámí odchází opět se na mě otočí a řekne*) Měla by jste si hledat práci na zámku takové jako jste vy tam hledaj denně (* Překvapeně zamrkám... a dívám se za odjíždějícím neznámím *)

(*procházíme se měste, strýc něco nakupuje a já se rozhlížím*)(-Ty města jsou vždy divné-)

(* míchám těsto a povídám si s Honzou... kterému ovšem není moc rozumět protože má plnou pusu chlebu s tvarohem*) Nechceš k tomu mléko?
Honza: jojojo...
Já: a jez pomalej zaskočí ti
Honza: tak ať alespoň už nebudu mít hlad...
Já: takhle nemluv (* pokárám ho a na koláč vyskládám borůvky*) A co tatínek?
Honza: nic... sedí a nic nedělá
Já: hmmm chudák
Honza: chudák? má si najít nějakou práci... chudák maminka má ruce rozpíchané od šití košilek pro vojáky peníze z toho moc nejsou my máme hlad a táta sedí...
Já: všdyď je nemocen
Honza: tsss nemocen spadl z koně vůl starej tak se z toho votrkám a furt nedělám maroda ne?
Ja: takhle mluvit o svém otci... že se nestydíš
Honza: a nestydím abys věděla...
(* chvíli je ticho do kterého praská oheň v peci*)
Honza: chtěl bych být kovářem...stejně jako tvůj otec... závidím ti... kdybych se narodil jako tvůj bratr... tak by to řemeslo šlo na mne, ale takhle...
(* nic na to neříkám a dělám, že hlídám koláč aby se nespálil... najednou Honza nadšeně vykřikne*)
Honza: už to mám... já se s tebou ožením... cha cha... když si tě vezmu tak bude přirozené, že se jako od manžela kovářovic dcery bude čekat kovařina ne? a Tvůj otec mě to naučí a bude... (* pobaveně sleduju jak se Honza plácl do kolem spokojen se svým nápadem*)
Já: ty máš někdy ale hloupí nápady.
Honza: proč hloupí? známe se pět let? známe... budeš koukat jakýho budeš mít kováře...
Já: a co budu dělat s takovým mládětem jako seš ty?
Honza: jakým mládětem... tak hele už mi je 10 a toběěěě. 15?
Já: už 16
Honza: no vidíš to není žádnej rozdíl... co takovej Jindřich XIII ? tomu bylo kolem 50 když udělal z Anny Bolejnové královnu ne?
Já: nebylo mu 50, ale 30 a jí 17 ... A vůbec... to by jsi mě nakonec taky nechal popravit jako Jindřich všechny své ženy?
Honza... ale nééé jistě že né... já budu milující manžel abys věděla...
(* pro sebe se usmívám a už raději nic neříkám.. nebudu tomuhle dítěti brát naděje*)
A jez rychle ty můj manžílku... stavíme se k Tátovi do kovárny....

(*sedím na břehu a čtu si jednu hnížku, najednou mě zavolá táta*)
Otec: Lukáši!Máš pomoct strýcovi s nákladem, má prý i nějaké překvapení.
Lukáš: Jasně tati(*zvednu se, schovám si knížku a běžím pomoct strýcovi.*)
Strýc:Konečně jsi tady!Nelekuj a pomož mi.
Lukáš: Myslíš si že jsem tu řpišel jen proto abych tu stál a bavil se jak ty se namáháš?(*vezmu strýcův náklad a mířím si to to chalupy.Za chvíli se vrátím*)
Strýc: Musíme do města.
Lukáš: Tak to by mě zajímalo co budem potřebovat.
Strýc: Něco potřebného.
Lukáš:(*odplouvám se strýcem do města*)

(* Po představení se vidám městskou uličkou domů a přemýšlím o dnešním představení*)(*Najednou do mě někdo strčí... já dopadnu na naskládané sudy vedle krčmi a koukám na asi pět lidí co uličkou beží dál a křičí *) zloděěěj,,, chytte ho! (* Vzpamatuju se a začnu sbírat rozházený nákup po zemi zpět do košíku *) (* Když se vydám dál uličkou všimnu si ve škvíře budov onoho schovávajícího se zloděje a hned ho taky poznám... potichu se k němu přiblížím*) CO TU DĚLÁŠ ULIČNÍKU (* hned se taky začnu smát když vidím vylekané oči mého 10tiletého kamaráda Honzíka*)
Honza: Teda Tery... fuj to sem se lek!
Já: Ty ses lek... a co mám říct já kdyř jsi mě srazil na sudy?
Honza: Jéje tos byla ty... promiň já si to ani neuvědomil.... šak víš
Já: No právě, že vím... prosímtě proč furt kradeš... víš přece jak je to nebezpečné (* dojmou mě Honzíkovi smutné oči*) Pojď se mnou budu pést koláče.
Honza: jéé... já věděl, že mě nenecháš hladovýho. Mě se ten chleba totiž nakonec nepodařilo vzít... Pekař Barda mě viděl. Víš, že seš moje nejlepší kamarádka já ti to pak vynahradím jo?
Já: Ale jo prosímtě... tak pojď a vezmi mi košík!

(* fascinovaně koukám na představení potulních herců... příběh vyprávý o starým královi, který nemá děti a tak hledá následníka trůnu... příběh je komedie, ale já se ani jednou nezasměju místo toho hypnotizuju umění a grimasy herců*)

(*vytáhnu síť z vody*)To je fuška.(*sundám si slamák a podívám se na jezero*)Už 19 let jsem rbářem a už mě to začíná nudit.

(* prodírám se na tržišti davem lidí... v ruce košík s nákupem... Do města přijeli herci a tak spěchám k jejich maringotkám abych viděla představení*) Promiňte kdy začíná představení? (* zeptám se postarší ženy a od ní se dozvím, že s úderem poledne*) (- musím si pospíšit-)